já vám je vždycky zabiju

Jak už tu padlo: mám problém nezabít hlavní hrdiny na konci. Je to jak závislost- vždycky je zabít. Tady jsou příklady, jak je možné to skoncovat.

Já vám je vždycky zabiju....

Takto si krátím chvíle ve škole :D

Věty od Eliz:

    Skoč, skoč, to jediné jí znělo v hlavě, ale zatnula zuby a v tu chvíli jí udeřilo něco pevného do hlavy.    
    Zatmělo se jí před očima a od té chvíle už o ničem nevěděla.
   
    Vítězství tě spasí ! Zaduněl hrom a pak projel Andeou od hlavy až k palci u nohy. Bolelo to, ale byla to její spása.

    ,,Trhni si !'' zaječela jsem na Ali a bouchla dveřmi od taxíku. Pak jsem už jen viděla jak se její vykulený obličejík s blond'atou hlavičkou vzdaluje...
( Tady nikdo naštěstí neumírá :D a tu větu mi Eliz dala, protože byla naštvaná, že nikdy nic ndokončím. takže to vlastně neměla být ani věta...)

    ,,Miluji tvoji levou nohu.'' vykřikla jsem a napřáhla jsem se k utnutí té krásy. Ale než jsem stačila nohu zničit, hrudí mi projel ostrý meč.,, ÁÁÁ !''

    Její šílený smích mi trhal uši. A pak mi je utrhl a já nad tou nechutností omdlela.
   

Věta, co jsem si dala nejspíš sama:

    ,,Jsi tak ubohá!'' vykřikla jsem rozzuřeně a pak se její oči náhla zavřely.

Věty od Elišky:

      ,,Ještě!'' zazněl jeho blažený výkřik a čepel  mu znova propíchla srdce. Pak si uvědomil, ao to říká a s bázní a děsivým poznáním v očích umřel.

    ,,Slečno otočte se prosím!'' poprosil za mnou hlas, ale já se nechtěla otočit.
    Stalo by se to zase. Potkala bych Jacka, pak bychom se opět zamilovali a já bych ho potom viděla umírat v mé náruči. Bylo to tak neuvěřitelně nespravedlivé a kruté prokletí a stále se to opakovalo.
    A tak jsem se rozhodla ho zlomit. Otočila jsem se zašeptala:,, Sbohem Jacku, navždy.'' a zabodla si nůžky do srdce.

    Z kalhot mu vykukoval vršek červených boxerek, což bylo k smíchu, i když byl už mrtvý. Potom jsem se otočila a odešla pryč.