Powerless in the darkness- 2. díl

Napsala jsem druhý díl Powerless in the darkness. Budoucnost tohoto příběhu moc slibně nevypadá... No, uvidíme. Můžete se vrhnout do dalšího dílu. Ten, kdo nečetl první (celkem krátkou a nudnou) kapitolu- odkaz ZDE, nebo se stačí podívat pod tento příspěvek :)

Zhacené plány

Celý zbytek dne jsem strávila ubrečená a zahrabaná v peřinách a ani bodavá bolest v prázdném žaludku mě nedokázala přesvědčit o tom, abych sešla dolů dát si něco k snědku.

Byla jsem dost odhodlaná a vytrvalá, ale po tom, co mi matka řekla jsem se už dál myšlenkou na normální školu nezaobírala. A dokonce jsem začala obelhávat i sebe,když jsem si teď tvrdila, že jsem na ten nápad se školou zapomněla. Blbost! Ta touha být normální nezmizela z minuty na minutu.

K večeru, kdy už mi došly slzy a já jsem snědla všechny mé zásoby z  poličky, jsem sešla dolů. U stolu seděla tiše matka, slyšela jsem její dech, protože jinak bylo všude ticho. Obrátila jsem se, že půjdu zpátky nahoru do pokoje¨.

,,Darwell?" strnula jsem. ,,Pojď za mnou na chvilku." Tss, to nepřicházelo v úvahu! Pokračovala jsem nahoru odhodlaná vydržet bez jídla až do... až jak to bude nutné.

,,Mluvila jsem s ředitelem." špitla mamka. Nevěřícně jsem se při těch slovech obrátila a někde v nitru se znovu rozhořela téměř vyhaslá naděje. ,,Půjde to zařídit." pokračovala matka a mě se do očí zase nahrnuly slzy.

,,D-děkuju, maminko!" zahuhňala jsem a seběhla jak nejrychleji to šlo dolů a objala ji. Mamka mě začala hladit po vlasech a podotkla:,, Nebude to jednoduché. Jak pro mě, tak pro tebe a pro tatínka."
Na tátu jsem nepomyslela, ještě jsem ho dnes neviděla.
 ,,Kde je táta?"
,,Na služební cestě."
,, Proč jsi mi to neřekla! A on taky ne! Ani jsem se nerozloučila!"
,, Nechtěli jsme tě budit." řekla stroze a chladně. Něco bylo v nepořádku! Něco tu bylo špatně!
,,Vy jste se pohádali?" vyptávala jsem se dál. ,,Ano, Darwell, ale o to se ty nestarej." ,,Proto jsi na mě křičela? Měla jsi špatnou náladu?" ,,Ano."

Ale řekne to až moc rychle. zkrátka tu něco nehraje. ,,Mami, co se děje?" zeptala sjem se ostražitě. ,,Nic, zlato!"
Něco mi tají. Něco se děje. A mamka mi poprvé v životě nechce říct, co ji trápí. Potom jsem si vzpomněla, jak mě brzo ráno probudil ještě nějaký jiný hlas. Ano, někdo tu byl.